Nacházíte se na stránce:

2. ledna, 2016

Recenze naší členky, která se akce zúčastnila:
Dlouho jsem snila o tom, jak by bylo pěkné strávit období přelomu roku někde jinde a nějak jinak než obvykle. Nyní se mi to konečně splnilo. V neděli 27.12.2015 jsme vyrazili na pobyt v Mariánských Lázních se sdružením přátel vodicích psů. Pendolino nás dovezlo z Pardubic přímo do místa pobytu. Po trošku nepohodlné jízdě dvěma prostředky místní hromadné dopravy jsme dorazili ke krásné vile Berolina, obklopené lesem, oborou s daňky a jeleny a také rančem s koňmi. Ve vile nás uvítal milý personál a dobře vybavené, útulné pokoje. Hned první den jsme měli první dvě z osmi lázeňských procedur, další pak byly v pondělí a ve čtvrtek. Po velmi vydatné, ale vynikající večeři jsme někteří šli odpočívat po dlouhé cestě, ostatní ještě poseděli v salonku vedle jídelny při zpěvu za doprovodu kláves velmi šikovného Pavla Diblíka, který tam byl s rodiči a s dvěma pejsky – kromě vodicího psa Kodiho měli s sebou černou čiwawu, slyšící na jméno Čiko. Počasí bylo téměř jarní a tak druhý den jsme byli okouknout okolí, podívat se na koníčky, také na sjezdovku se stanicí lanovky, jež byla nedaleko. Kdo chtěl, mohl si jít zaplavat do bazénu v Hotelu Krakonoš, vzdáleného od vily asi 200 metrů. V úterý jsme se vydali místní lokálkou na výlet do Karlových Varů. Měli jsme výbornou průvodkyni, která nás provedla lázeňskou částí města, přičemž její povídání bylo moc pěkné, měla je perfektně připravené. Ti odvážnější z nás ochutnali některé prameny a poté jsme všichni šli do jedné restaurace, jež měla přijatelné ceny i celkem dobré jídlo na oběd. Poté jsme navštívili muzeum J.Bechera, kde na nás čekala nejen dobrá průvodkyně s pěkným výkladem, ale nakonec také ochutnávka becherovky, takto 13. pramene, ale ještě dalších tří produktů tohoto světoznámého výrobce. Ve středu jsme si vyšlápli po vlastní ose do Mariánských Lázní, vzdálených od

našeho místa pobytu asi 5 km. Tam jsme si prohlédli kolonádu, nakoukli do obchodů, v jednom hotelu si dali malé občerstvení a svařáček, neboť se citelně ochladilo a foukal studený vítr. Čtvrtek byl posledním dnem v roce a tak jsme si připravili silvestrovské občerstvení a strávili jsme hezký večer opět při zpěvu za doprovodu kláves a příjemným posezením. O půlnoci jsme si připili šampaňským za doprovodu mohutných petard z města, které byly spíše slyšet než vidět, protože byla mlha. V pátek nastalo loučení. Nikomu z nás se moc nechtělo, do rána napadlo 10 cm sněhu, byla to konečně zimní idylka. Ale nedalo se nic dělat, rozjeli jsme se do svých domovů. Dojmy z této akce jsme měli více než skvělé. Líbilo se nám rodinné prostředí – kapacita vily byla jen 16 lůžek, nás bylo 12. Personál – pan vedoucí a kuchař v jedné osobě a paní servírka – byli milí,vstřícní, empatičtí. Strava skvělá, ráno švédský stůl, večer bohatá večeře, po níž jsme měli problém vyjít do schodů k pokojům, strava byla velice chutná, ba výborná. Chovali se moc pěkně i k vodicím pejskům, ti byli vzorní a nezlobili; jak jinak, oni jsou slušně vychovaní. Parta, jež se sešla, byla také prima. Zkrátka – vše bylo na jedničku, jen jedna maličkost byla trošku nepříjemná a to dost krkolomné točité schody. Ale i to jsme zvládli bez úhony.
A nakonec bychom chtěli poděkovat Janě Štrochové za vzornou realizaci tohoto pobytu a její dceři Natálce, která nám všude, kde bylo třeba obětavě pomáhala. No a ostatním za milou společnost.