V sobotu 2. července 2017 v 10 hodin se konal sportovní den pro zrakově znevýhodněné v areálu Pardubického koupaliště Cihelna a přilehlého lanového centra.
Soutěžilo se v šesti týmech a šesti disciplínách, které byly: Jízda na tandemu, Plavecká štafeta, Prostorová orientace, Opičí dráha v lanáčku, Horolezecká stěna a Kvíz.
Počasí se vydařilo, soutěžící, kteří byly všech věkových kategorií si mohli vyzkoušet pro některé poprvé např. opičí dráhu v lanovém centru, nebo lést na horolezecké stěně s instruktorem. Akce se velmi vydařila a byla zakončená večerním opékáním vuřtů. Přijeli naši kamarádi z Plzně, Poděbrad, Brna, Chrudimi a Hradce Králové.
Velké poděkování všem partnerům a všem, kteří nás podpořili a pomohli zrealizovat tuto akci a také všem dobrovolníkům ze spolku “Konečně společně”. Dále pak Ing. Miroslav Sotona, Martina Horníková, Adéla Sotonová, Kateřina Vorlíčková, Tereza Nová, Jakub Rychtecký, Ludmila Ministrová, Dana Kozáková a členům spolku Sdružení přátel vodicích psů.
Níže je poděkování naší členky:
Dobrý den lidičky,
nejprve bych se Vám představí la. Jmenuji se Šantalka a jsem vodicí holčička, moje panička se jmenuje Jana Škribová. A nyní proč Vám píšu. Prožila jsem výjimečně krásný sportovní sobotní den v Pardubicích na krásném koupališti kde je i lanové centrum. Pořádalo ho Sdružení přátel vodících psů, takže jsem tam měla spoustu psích kamarádů, ale i páníčků.
Sešli jsme se všichni dopoledne a rozdělili nás do šesti družstev po pěti lidech a začalo se závodit v šesti disciplínách. Hrozně jsem chtěla vyhrát perníkovou medajli, tak jsem bojovala v psích překážkách jako o život. Musím přiznat, že po druhém opakování jsem toho měla plné ťapky, ale opřela jsem se do toho a dala jsem překážkovou dráhu devětkrát
! Potom se náš tým přesunul do opičí dráhy a tam jsem si taky moc neodpočinula, protože jsem hlídala paničku, aby se pevně držela ve vysoké síti a prolejzala tam i nějaké tunely a tak jsem to neměla moc pod kontrolou, ale naštěstí tam byli průvodci a zachránci tak i když měli všichni závodníci na očích klapky tak to dopadlo dobře a nechápu koukače, že se smáli asi to pro ně bylo adrenalinovější . Další soutěž byla horolezecká stěna, a to musím napsat, moje panička je spajdrmenka, nechápu dala jí dvakrát po sobě a páníček jí ani nestačil napovídat kam s rukama a s nohama, asi jí vedl pud sebezáchovy. A pak se to stalo představte si, že mi moje panička i páníček ujeli na tandemovém kole a já je ztratila z dohledu, někdy mě pěkně štvou, když panička nechápe, že jí musím mít neustále pod kontrolou. Ale naštěstí se za chvíli vrátili a bylo na nich vidět že si to pořádně užili. Dokonce se panička moc radovala a říkala, že po dvaceti letech znovu jela na kole a bylo to báječné. Tak jí to pro tentokrát odpustím. Pak jsem si konečně trochu odfrkla, to když se naše družstvo přesunulo pod stan a sbíralo body na vědomostní hře. Jo , dobrý vypadalo to že nejsou tak hloupí. Jejejku pak jsem se vyděsila, to když přišla bouřka, moc se jí bojím, ale panička mě uklidnila dobrůtkama a když se to přehnalo, tak pro mě nastal další šok, naši se přesunuli k velkému bazénu a panička skočila do vody a já jsem myslela, že se zblázním vůbec se mi nechtělo do vody a nevěděla jak jí mám zachránit. Naštěstí tam za mě skočil páníček a další závodníci. Plavali si tam dvacet minut tam a zpět a zase sbírali bodíky. Nechápu plavali po bouřce a ještě poprchávalo a radovali se, že je voda jako kafe. Konečně byl konec závodů a přišlo vyhlášení. Tomu neuvěříte náš skvělý tým všechny porazil a byli jsme první. Jasně, že díky mě překonala jsem se na překážkách a dávala jsem na náš tým pozor, a taky jsem je popoháněla, sice si stačili dát mezi disciplínama oběd svačinku, měli to všechno zajištěné, protože organizátoři se o závodníky moc dobře starali a tak byla velká legranda a pohodička. No, ale pozor ještě to nejlepší mě čekalo! Pak bylo po vyhlášení opékání buřtíků, mňam to jsem si smlsla i já. Nikomu to neříkefte mám trochu nadváhu! a večer ještě neskončil, panička a lidičky si krásně zazpívali při kytaře na kterou hrál moc šikovný mladík Tomáš z brněnského ústavu v Chrlicích, od nich tam byl taky dost velký počet lidiček, ale na mě neměli. Divila jsem se, že i když lidičky vypili hodně pivíčka vínečka tak dokázali odejít po svých.. Byl to pro nás všechny pejsky i lidičky moc krásný den a budeme na něj dlouho vzpomínat a doufat, že se tam zase brzy sejdeme. Jo a musím poděkovat celému organizačnímu týmu SPVP a všem dobrovolníkům byli na všechny moc hodní a vstřícní. A vzkažte ode mě celé rodince Štrochových, že jsem si moc pochutnala na perníkové medajli!!!
Děkuji za přečtení a loučím se s Vámi Všemi kdo máte rádi pejsky Šantalka a panička Janička
